Tento človek ma ovplivnil najviac zo všetkých. Jeho literatúra. Poviedky a básne ma chytili za srdce. Nie pretože v každej je ožratý na mol a používa vulgarizmi, ale pre jeho názor na ľudi, svet a preto lebo mal vlastný svojský štýl, ktorý milujem. Vrelo odporúčam.
Menšia ukážka básni:
Pivo
zkonzumoval, zatímco jsem čekal, že se věci samy
nevím kolik lahví vína a whisky
při čekání na zazvonění telefonu
při čekání na kroky na schodech...
a telefon vždycky zazvoní,
a kroky se vždycky ozvou,
přicházejí svěží jako jarní květy:
"co se to s tebou sakra stalo?
budeš se sbírat 3 dny, než mě budeš moct ošoustat!"
zkonzumoval, zatímco jsem čekal, že se věci samy
nevím kolik lahví vína a whisky
při čekání na zazvonění telefonu
při čekání na kroky na schodech...
a telefon vždycky zazvoní,
a kroky se vždycky ozvou,
přicházejí svěží jako jarní květy:
"co se to s tebou sakra stalo?
budeš se sbírat 3 dny, než mě budeš moct ošoustat!"
žije o sedm a půl roku déle
než muž a pije hrozně málo piva
řada pytlů s prázdnýma flaškama
vytéká z nich šedivý vlhký popel
nebo se pytel převrhne ve 4
a vydá jediný zvuk v tvém životě.
v rádiu hrají milostné písně
a pivo je to jediný, co zbývá.
Můj táta
trenýrky, košile, ponožky -
(kterou jsem mu nikdy nedal
svého nejoblíbenějšího koně
Čas k posrání
jsem vypadl z jejího bytu
a nevěděl ani, co je to za
a nemohl jsem najít svoje auto.
věděl jsem ale, že někde je.
chodil jsem do kola, byla
jenže jak už to s pitím bývá:
vešel jsem do vnitř. na jedné
"tak to máme za dvě minuty."
utřel jsem se, spláchl, natáhl si
kalhoty a vyšel z kabiny.
ten staroch seděl pořád ještě na míse
tak půlku z toho, co v ní zbylo.
podal jsem mu hrozně starou pomačkanou
zadíval jsem se na oceán a ten
vypadal dobře, celý modrý a
šel jsem odtamtud zase zpátky
rozhodnutý najít svůj automobil.
trvalo mi to hodinu a čtvrt
předstíraje, že toho vím zrovna tolik
Sex
když vtom náhle holka tak kolem patnácti
oblečená do upnutých džínsů
který ji vzadu svírají jako dvě dlaně
vstoupí do cesty přímo před mý auto
zastavím abych ji nechal přejít
a zatímco sleduju její pohupující se křivky
zadívá se přes zadní sklo přímo
tu největší růžovou bublinu
zatímco ja přitom poslouchám v autě
vchází do malýho obchůdku přes ulici
Bílí básníci
bílí básníci klepou obvykle brzo po ránu
i když rolety jsou ještě dole;
konečně s kocovinou vstanu
počítám, že takováhle tvrdošíjnost
určitě znamená štěstí, terno v té či oné
podobě - ženské nebo peněžní...
a rozhlížím se, čím zakrýt své ošklivé
nahé tělo, někdy se musím nejdřív vyblít,
pak vykloktat; kloktání mi jen znova zvdvíhá žaludek.
nechám toho - jdu ke dveřím -
sedíme a koukáme na sebe -
je strašně statný a mladý -
"vy se na mě nepamatujete?"
"už jsem tady byl. rychle jste mě vyprovodil. nelíbily se vám moje
"je spousta důvodů, proč se člověku básně nemusí
vrazí mi je do ruky. byly placatější než papír, na kterém byly
napsány. nebyl v nich ani trt, ani
plamínek, ani hlásek. jakživ jsem nečet
"nic v nich není - jsou jako nočník odpařených chcanek."
sebral papíry, vstal a začal se mi špacírovat po
pokoji. "heleďte, Bukowski. dohodím vám pár buchet z Malibu
"jó, synku?" zeptal jsem se.
jeho buchty z Malibu byly jako ty jeho
Ďalšie môžete nájsť na webe:
PRIHLÁS SA
