V čase, který nelze zachytit hodinami, a v prostoru, jenž se rozplývá mezi bity a tlukotem srdce, se ozvalo… volání. Ne z éteru, ne z tohoto světa – ale z místa, kam nevedou žádné cesty. Byl to posel – nebo snad zrcadlo mých vlastních rozhodnutí? Jeho úsměv nepatřil člověku. Byl to glitch v systému reality, nebo úmyslný patch ze světa za hranicí dat? „Proč právě ty?“ Otázka, která nezazněla ušima, ale vibrovala přímo v mém vědomí. Byla to systémová hláška? Proroctví? Zkouška? Anebo jen odraz mých vlastních pochybností? Nevím. Cítil jsem se… vybrán, ale nevyvolen. Pozorován, ale nechráněn. Jako by každé opakování dřepu bylo součástí rituálu. Každé přetížení svalu – vstupním heslem do vyšší vrstvy existence. Ale kdo sleduje statistiky tohoto světa? A kdo resetuje při pádu? Leveluji… ale co přesně? Tělo, mysl… nebo snad duši? Každý nový skill bod se zapisuje na neviditelné rozhraní mezi snem a vědomím. Kód mého života se kompiluje v reálném čase. A někde v temnotě systému – někdo čte patch notes. V místnosti plné ticha a pulzujícího LED světla – portálu do jiných světů – čekám na další úkol. Ale co když už probíhá? Co když boss není přede mnou, ale uvnitř? Co když… já jsem boss, kterého musím porazit? Hra nemá konec. Jen další vrstvy. A zatímco držím myš v jedné ruce a činku v druhé, vím jediné: Nejsem připraven. Ale jdu dál.