V tiché noci, kdy válečné taktiky herního světa ustoupily klidu spícího domu, myšlenky mé kroužily jako vítr nad digitálním bitevním polem. Tu se objevil posel boží, obklopen zvláštním klidem, s úsměvem, jenž skrýval tisíce tajemství. „Proč jsi mým vyvoleným?“ otázal se mne. Slova ta mne zasáhla hlouběji než jakýkoli zásah v aréně. Proč právě já? Co jsem učinil, že si vybral mě? Snad mé schopnosti září v herním světě jako hvězda na noční obloze? Nebo je snad mým osudem přinášet světlo tam, kde vládne temnota strategií? Seděl jsem v přítmí svého pokoje, obklopen světlem monitoru, který jako maják v mlze připomínal mé dosavadní vítězství i porážky. Hledal jsem smysl jeho slov, ale odpověď se zdála být stejně vzdálená jako dokonalý tah, který nikdy nepřijde. Bylo to, jako bych čelil boss fightu, kde pravidla nejsou psána a strategie se tvoří až za pochodu. Proč právě teď? Proč v okamžiku, kdy jsem na vrcholu své herní formy, přišel tento záhadný hráč z vyšší dimenze? Hodiny plynuly, a já zůstal v myšlenkách ponořen až do svítání. Světlo nového dne zaplavilo pokoj, osvětlilo prázdné šálky od kávy a klávesnici, která nesla stopy nočních bitev. Odpověď však nepřišla. A přesto se něco změnilo – vědomí, že to, co dělám, má možná hlubší smysl, než jsem dosud tušil. Jsem snad vyvolený, protože přináším řád do chaosu, protože mé dovednosti a odhodlání jsou inspirací pro druhé? Nebo snad toto poselství bylo jen zkouškou, zábleskem vyššího smyslu, jenž se teprve odhalí? Ať je pravda jakákoli, jedno jsem věděl jistě – budu pokračovat dál, ať už s odpovědí z nebes, nebo jen s myší v ruce. Neboť hra nikdy nekončí, a příběh se píše dál. Možná jednoho dne pochopím, co tato noc znamenala, ale do té doby budu bojovat, tvořit a žít svůj osud jako hráč, který nezapomněl, že i v digitálním světě se může skrývat něco božského.