Ať jde kamkoli, vždy kráčí sám, hluboké šrámy mu krvácí stále, jizvy na duši se nehojí nemůže věřit nikomu, je závist a pohrdání a mlčení v hovoru lidí Ten, jenž kráčí vždy sám, ó bohové, už tak dlouho, jde od konce ke svému zrození (((((asi tolko o sebe dost ma to vystihuje.))))